Za hranicemi Vivaldiho: program

Proč se program mění

Pořadatel uvádí dlouhý seznam skladeb a hodinový koncert je nemůže zahrát všechny. Programy se mohou mezi jednotlivými daty lišit a kalendářní záznam pro vaše datum uvádí, co je naplánováno. Níže uvedený seznam berte jako vodítko, co koncert může nabídnout. Každá zde uvedená skladba je známé dílo, mnohé z nich vznikly pro jiná obsazení, a proto je u smyčců stejně důležitá aranžmá jako originální partitura.

Sám Vivaldi

Koncert nese jméno Antonia Vivaldiho, narozeného v Benátkách v roce 1678, který většinu svých významných děl napsal v Ospedale della Pietà. Jeho Čtvero ročních období vyšlo tiskem v roce 1725 a program uvádí první dvě, Jaro a Léto. Vivaldiho hudba rámuje celý večer a skladby ostatních autorů jsou vybrány tak, aby k ní přirozeně usedly. Samostatný průvodce vysvětluje, jak oba koncerty fungují.

Přečtěte si dále: Vivaldiho Čtvero ročních období vysvětleno

Pachelbel a Bach

Pachelbelův Canon in D byl napsán pro tři housle a continuo a původně byl spojen s gigou. Datum jeho vzniku není známo, pohybuje se někde mezi lety 1680 a 1706, a proslavil se po nahrávce z roku 1968. Bachova Air pochází z jeho Orchestrální suity č. 3 D dur. Název Air na G struně získala poté, co ji houslista August Wilhelmj v roce 1871 upravil pro sólové housle a převedl do C dur, aby sólista mohl vše zahrát na G struně.

Handel a Schubert

Skladby pro soprán jsou nejpravděpodobnějším místem, kde se s těmito dvěma setkáte. Händelova Ombra mai fù pochází z opery Serse z roku 1738, v níž Xerxes obdivuje stín platanu; role byla napsána pro sopránového kastráta a často se jí říká Händelovo Largo. Schubertova Ave Maria vznikla v roce 1825 jako Ellens dritter Gesang, píseň zhudebňující německou verzi veršů ze Scottovy Jezerní krásky. Latinská slova modlitby byla k melodii přiřazena až dodatečně.

Mozart

Lacrimosa patří k Mozartovu Requiem d moll. Mozartova smrt 5. prosince 1791 zanechala dílo nedokončené a v této větě jeho vlastní rukopis končí po osmi taktech, přičemž partituru dokončili jiní hudebníci. Pořadatel uvádí také Mozartovo divertimento D dur, lehký druh skladby psaný pro zábavu. Mozartova hudba smyčcovému souboru dobře sedí a Lacrimosa v kostele se původnímu prostředí blíží tak, jak to jen většina koncertů dokáže.

Poslech smíšeného programu

Koncert, který přechází od Vivaldiho k Ravelovi, prochází přibližně dvěma staletími hudby. Nejstarší skladby od Vivaldiho, Pachelbela a Bacha patří k baroknímu období, tedy ke stejné epoše jako kostel. Händelova árie je také barokní, Mozart a Beethoven náleží ke klasicistnímu období, Schubert k ranému romantismu a Ravel k 20. století. Pokud čtete program chronologicky, uslyšíte, jak jediný kostel může hostit hudbu z velmi odlišných světů.

Beethoven a Ravel

Beethovenova Pátá symfonie byla složena v letech 1804 až 1808 a poprvé uvedena 22. prosince 1808 ve Vídni. Program uvádí její Allegro, první větu se slavným čtyřtónovým úvodem. Ravelovo Boléro pochází z roku 1928 a vzniklo na objednávku tanečnice Idy Rubinstein; premiéru mělo v Pařížské opeře 22. listopadu 1928. Opakuje jeden rytmus a postupně sílí a celé provedení trvá přibližně 15 minut, takže koncertní verze mohou být kratší.